Konec krásných časů

2. dubna 2009 v 17:59 | By Mjkl |  Básně
Zase poetická filozofie, tentokrát troche kritiky na dnešní svět...


Jo svět spěje do jedné velké prdele no... Velice poetická báseň přichází a něco z ní odchází, odchází do hlubin zapomění a zatracení, kdopak to rozluští kdo na to příjde?


Konec krásných časů

Pole, louky, luční kvítí,
na paloučku slunce svítí,
na paloučku skřivančí zpěv,
v dáli zavražděných mrtvol řev.

Lidé ve městech zkysli
a zvuky přirody v lidske mysli,
se pomalu ztrácí a mizí,
jako svět své zlato ryzi.

Domy, paneláky, lidské žití,
na život nám lampa svítí,
v měste strojů zpěv,
v dáli zavražděnych mrtvol řev.

Lidé se množí a množi
a dalši klony tvoří a tvoří,
to krásné už pomalu v dáli mizí,
jak slunci jeho záře ryzí.


Tak co líbí? Doufám že ano...

Všem bloggerům zdar




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 14. června 2009 v 2:45 | Reagovat

Mrtvol řev? Odkdy mrtvoly řvou? Podle mě jsou tuhé a proto mlčí.

2 Mjkl Mjkl | E-mail | Web | 22. července 2009 v 16:59 | Reagovat

De vidět, že nechápeš ten dvojsmysl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama